Zbývá mu kousek života, ale on stále doufá že ho spatří,
hledá smysl života, našel ho v chlastu, fetu, hulení,
choval se jak buzerant, choval se jak se na něj patří,
neměl na jídlo, neměl na spaní, neměl na bydlení,
myslel, že když ho spatří, dá mu peníze, dá mu na fet,
avšak zatím nic, nikdo není v místnosti mimo něj.
točí se mu hlava, boří se mu svět, asi se splet,
neví co lidi můžou, co lidi směj.
(jen se směj, jen se směj)
měl rád pití, hulil trávu po večerech, po ránu, k večeři
kokain mu propálil nos a toluen rozleptal patra,
kvůli haši zkusil všechno, zabil bratra,
až jednou, se objevili, takoví špinaví frajeři,
sebrali mu hadry, zbili ho a rozkopali mu tělo,
pak se mu brečet chtělo,
kdyby se smělo
a mělo,
brečel by, ale neumí to, zapomněl to, neví nic,
ještě loni touhle dobou mu bylo hic,
dnes leží nahej před branami nebe
a hledá podstatu sama sebe.
leží metr od propasti, výtahu do pekla,
nechce tam, čerti by mu dali deku, nemá sílu,
podívá se na svou ruku, na probodanou žílu,
jeho duše se upekla, ve vlastní šťávě se upekla,
zapomněl na lidský svět na přírodní říši,
klesl jsi hodně hluboko, Ježíši...
(tímto se omlouvám všem křesťansky smýšlejícím čtenářům, ale mě se tahle báseň líbí...)
|
